05 May 2018

Liary - Fourth part - Horror story

Výsledek obrázku pro angry


Seznámila jsem se se Slovákem (ani už nevím, kde jsem ho vzala). Milý kluk. Rozhodl se, že pro mě přijede a uděláme si výlet - k němu domů. Ovšem já hloupá, jsem myslela a podle toho jaké místo napsal, jsem pochopila, že bydlí někde u Hradce - což jste pochopili, že byla lež!

Popravdě si nepamatuji ani značku auta, ale něco mi říká, že to byl bavorák - nemám paměť na to, kdo jaké auto vlastní. Cesta byla dlouhá. Směr Brno. Říkala jsem si, že je to asi ok, že to tak mělo být a pak někde sjedeme a pojedeme směr Hradec (sice divně, ale pojedeme). Hovňous. Slovenská republika.Sice je to bratrská republika, ale ne naše! Čelist mi spadla do klína a já nevěděla co dělat. Byla jsem v šoku. Bez jakékoli zprávy někomu ve svém okolí jsem zmizela za hranice ČESKA. No co, když už jsem tady, tak si to přeci náležitě užiju!

Bydlel sám, takže bylo příjemné, že jsme asi někdy okolo 7/8 večer přijeli, že jsem se nemusela seznamovat s jeho rodinou. Jediný, s kým jsem se seznámila byl jeho pejsek. Snažil se být milý. Nabídl mi jídlo, pití. Cítila jsem se v pohodě, uvolněně. Nechtěla jsem s ním spát, i on to věděl. Co se ovšem nestalo. To by si člověk nevymyslel ani v nejhorším možným stavu. Zrudla jsem a hluboko v prdeli se viděla.

Po filmu, který jsem si užila jsem poprosila mého slovenského kamaráda, aby mě hodil do Brna, odkud pojedu domů. Nenamítal nic, řekl, že je to ok a vyhodí mě tam. Mezitím jsem  si domluvila mezistopku u kamaráda v Brně, u kterého jsem přespala do dalšího dne a potom jela domů. Samozřejmě jsem neměla zabaleno nic sebou, jen to, co jsem měla na sobě a pár nezbytností, co jsem měla na cestu. Začala jsem si balit věci, které jsem měla rozházené po gauči  - ne, sex nebyl.

Seděla jsem na gauči a slyšela, že někdo zvoní. Abych nevypisovala neustále nějakým způsobem mladíka, pojmenujeme ho Adam. Adam otevřel dveře, slyšela jsem jak se zvýšený hlas roztříštil o zdi chodby a silnou ránu zaklapnutí dveří. Když jsem se zeptala, kdo to byl, řekl mi, jen že to byla jedna teta.

Asi mi v tu chvíli nijak nedošlo, že to nebyla JEHO TETA, ale nějaká slečna, která se snažila dostat do bytu. Několik minut byl slyšet zvonek v kuse. Pomalu jsem byla sbalená a připravená k odchodu. Když Adam otevřel dveře, protože zvonek neustal, mladá, asi dvaceti pěti letá slečna, vběhla dovnitř. Když uviděla mě, začala křičet, co si to dovoluju, jestli jsem s Adamem spala a že to nemyslíme vážně. Popravdě jsem čuměla víc na to, co se teď děje. Asi jsem se zarazila a chvilku snažila najít dech.

Když jsem se konečně dostala do stavu, kdy jsem se mohla nadechnout, odsekla jsem jen tak, že nic nebylo. Ovšem slečna, dejme tomu Adéla, měla jiný názor. Volala bratrovi (asi bratříčkova holčička) a začala nahlas křičet "No, hele on mi ty klíče nechce dát. Já sem mu říkala, že auto potřebujeme, ale on tady má nějakou holku. Jo! Nějakou holku tady má! Nějakou kurvu. A nechce mi dát klíče od auta!" chvilku si ještě povídala s bratrem a pak pověsila.
Sebrala klíče od auta a začala pohádka. Křičela jako kdyby jí trhali na kusy. Stála jsem zamražená do podlahy a sledovala Adélky výstup.
"Auto je moje, takže nikam nejedete. Pro mě přijede bratr, auto si beru. Auto není tvoje, takže je mi jedno, co budeš dělat."
 V tu chvíli jsem opařená zjistila, že auto, které měl Adam, je moje jediná cesta, jak se dostat zpět do ČESKA. Probudila jsem se z šoku a začala arogantním, ale lehce vystrašeným hlasem argumentovat.
"Potřebuju do Brna, pak se klidně sežerte, já potřebuju do Brna!!"
S hořkým úsměvem mi Adéla odpověděla. "To pro tebe někdo nemůže dojet?Já Vám auto rozhodně nepůjčím, takže je mi jedno, jak se dostaneš do Brna. Auto je moje, ne Adama!"
Krev se ve mě vařila a strach, že zůstanu někde za hranicemi se ve mně klopil. "Ne, já potřebuju do Brna, je mi jedno, jestli auto je tvoje, já chci do Brna!!"
"Promiň, za chvilku s bratrem odjedeme, takže auto rozhodně nebudeš mít."
Stála jsem opařená a koukala na Adama. Adam jen přihlížel na to, jak se hádáme s jeho (ex?) přítelkyní. Po chvilce asi polapil dech a chytl Adélu. Ta vběhla do obýváku a začala křičet. Mačkala klíče v ruce a říkala že je nepustí. Stála jsem v malé kuchyňce sama. Úplně zničená. Výlet mě stál tolik, zůstanu na Slovensku. Neměla jsem ani peníze sebou, protože jsem počítala, že nepůjdeme nikam. (Ano, měla jsem asi dvě stovky u sebe, ale to bylo asi max, co jsem u sebe měla.)

"Já si vezmu věci, který tady mám a jedu pryč. Bratr mi pro ně za chvilku přijde.Takže auto ti nedám. Ne, ne, neeeeeeeeeee." Ozval se křik, který mě zarazil. Už jí mučí? Neměla jsem ani chuť, koukat se, co se děje vedle.
Adam vyběhl z pokoje. Tlačil Adélu z bytu, nedala se a zapírala se. Sebrala jsem si věci a byla připravená k odchodu.
"Takže mě nikdo nevezme do Brna?!" už docela zoufale, ale stejně se špetkou naděje.
Adam mě chytl za ruku, vzal klíčky od bytu a šli jsme pryč. Nepochopila jsem to. Vyšli jsme z bytu. Viděli, jak Adéla chodí po pokoji a volá celá rozhořčená mnou.

Už jsem neměla sílu a chtěla jsem, abych byla v Brně, už v tom Brně!! Adam odemkl auto. Řekl mi, že si vzal druhé klíčky a odjeli jsme. Celou cestu do Brna mi zkoušel dávat návrhy. Byla jsem v šoku z toho, že na mě vyběhla očividně jeho stálá přítelkyně, o které jsem neměla ani ponětí, mu nestačilo. Vyprávěl mi příběh o tom, jak jí auto zaplatil, ukazoval doklady od auta, že je psané na něj. Oficiálně je to jeho, jenom ona ho dostala a splácí mu ho. Nevěděla jsem čemu věřit, ale byla jsem natolik unavená, že kdyby mi ukázal hovno na sedačce, rozesmála bych se hystericky.

Když pochopil, že další schůzka neproběhne, vzdal se veškeré snahy a pak už jen zjišťoval kdo jsem. V Brně jsem vystoupila (dojeli jsme asi v 11 večer) a šla se ubytovat ke kamarádovi.
Ani ne dva dny potom mi začala slečna psát. Vypisovala mi na Facebooku jestli jsme spolu s Adamem spali. Byla jsem už unavená z těch jejích otázek, že jsem odpovídala podle pravdy. Když mi po desáté napsala jestli jsme spolu spali, začala jsem lhát. Chtěla to slyšet. Otočila jsem to proti ní.

Nejen, že jsem napsala, že ano, ale že to bylo super a skončili jsme chvilku předtím než přišla. Na nějakou dobu dala pokoj. Ovšem, to nebyl konec. Začala mě po asi pár dnech odmlky zase obtěžovat. Byla jsem už dost unavená tím, co mi píše, že jsem chtěla dát blok. Ovšem když jsem dala blok, udělala si nový účet a psala dál.
Nakonec jsme si spolu zavolali po telefonu. Řekla jsem jí pravdu, že jsem s Adamem nespala a že už o nich od téhle doby nechci slyšet. Během hovoru jsem si vyslechla i to, jak si děsně vylévala srdíčko ohledně Adama. Fakt mě to nezajímalo, ale chtěla jsem bejt milá, takže jsem dělala děsně zaujatou. Poradila jsem jí, ať se na Adama vykašle a mě dá pokoj. Nakonec to udělala. Minimálně to, že mě přestala psát. Už nikdy nechci zažít to, co jsem zažila tehdy.

Liary - info

Související obrázek

Ahoj! :)
Jelikož jsem dostala pár dotazů ohledně nové série, kterou píšu na blog, chtěla bych říct jen pár informací.

To, co se v Liary dozvíte není 100% pravda. Hlavní dějové linky, jména, události, dny. To všechno může být fikce. Snažím se zapojovat i část pravdivých informací, ale ne vše je podle skutečnosti.
Berte prosím zřetel na to, že informace, které získáte nemusí být skutečné a nemusí se vůbec odehrávat v reálném světě.

Účelem Liary je vypustit spoustu slov a názorů, které mi v hlavě tkví, nebo myšlenek, které mě napadly. Obvykle jsou to příběhy s těžkým závěrem nebo něčím, co bych sama chtěla vyzkoušet.

DĚKUJI ZA POCHOPENÍ, 
Lady Moore ♥

26 April 2018

Liary - Third part

Související obrázek

Sedím za počítačem a prohlížím si statusy na Facebooku. Někdy se divím, kolik lidí dokáže žít jen přidáváním příspěvků na FB. Vyskočí mi okýnko. Jméno mi nic neříká, ale profilová fotka mi pomalu pomáhá rozeznat osobu.

"Ahoj Hani, jak se máš? Co nového? Co kluci?" Poslední měsíc to je asi třetí vzkaz, který mě dokázal dostat do rozpaků. Už ani nevím, kdo to je a hlavně, jak si na mě vzpomněl? Přemýšlím a brouzdám po profilu kluka, který mi právě napsal zprávu. Už vím. Fotky na profilu mi ukazují nespočet fotek s přítelkyní. Už vím! Vím! Koukám do informací - stav nezadaný. A sakra!

Nejen, že už není se slečnou, do které byl ještě před pár hodinami zamilovaný, ale už mi dokonce píše? Takže ta divoká nezkrotná láska, kterou cítil nejen v jeho srdci, mozku a kalhotech teď vymizela? Nemám přítele, popírám fakt, který se stal pravdou.

"Nechceš jít ven? Já jsem se dneska ráno rozešel se svojí holkou a tak bych pokecal." Ano, už několikrát jsem naletěla a šla ve smyslu utěšení a zlepšení nálady - všichni známe tyhle shitdays, kdy nechceme být osamotě, ale zároveň si přejeme, aby kolem nás nikdo nebyl.Vždycky to dopadlo stejně. Nejen, že jsme se řešili, jak byla jeho ex blbá a pitomá (jojo, proto s nima vždycky byli tak dlouho než jim to došlo - penis místo mozku), ale došli jsme i k tomu proč já jsem sama.

"A nechceš to náhodou změnit? Já jsem single, ty si single." Ne díky, budu raději single, než se teď nakrucovat před někým, kdo si mě nevážil natolik, že dal přednost jiné slečně přede mnou. A teď když zjistil, že s ním vyjebávala hodně a očividně i dobře, snaží se napravit chybu, kterou udělal.

"Ne díky" zní odpověď, kterou mu jako jedinou dám. Ještě před patnácti hodinami byl zabořený v klíně svojí bejvalky a teď se snaží, abych já ocenila jeho šarmantnost? Sakra cože? Děláš si srandu? Už je proto, že jsem ti předtím nebyla očividně dost dobrá mě nakrklo k tomu, aby sis uvědomil, že ke mně cesta rozhodně nevede. Jedině pokud nebudeš mít propíchané nohy hřeby, do stehen zasekaný ostnatý drát a ruce odseknuté až k předloktí. Ano, trochu morbidní, ale já bohužel nedokážu pochopit tu troufalost, vrátit se někam, kde jsem neskončil moc dobře.

Nepiš, neptej se, nezkoušej. Slova, který si zapamatuj. Co nejvíc shodí kluka před holkou je to, že po několika hodinách po rozchodu obepisuje holky, který by mu buď daly a nebo holky, u kterých si myslí, že má šanci. Žádná z nás nechce být nálepkou, izolepou nebo náplastí na špatném vztahu. A už vůbec nechceme vědět, že po rozchodu s námi se objeví další chudinka, která s radostí přijme místo partnerky. Nedělej nic, co z tebe udělá většího vola než opravdu si.

22 April 2018

Liary - Second part

Výsledek obrázku pro submission

První naštvaný zápis jsem přeškrtla velkým černým křížem. Asi jsem měla moc upito nebo jsem čekala, že zlost, kterou jsem cítila pálit mě v těle, bude během chvilky pryč. Nebyla.
Zase jsem se spálila natolik, že jsem zlostně proklínala myšlenky v mojí hlavě. Manipulace? Láska? Nebo jen tvrdý sex, který spojoval naše těla v jedno? Co byla všechno pravda a co byla jen lež?

Z šuplíků pod postelí se začínají vyhrabávat dávní milenci, kteří teď soupeří o mojí přízeň. Stojím o to? Stojím o to, aby každý strojeně ukazoval a dokazoval jen to nejlepší, aby zapůsobil a získal alespoň chvilku pro sebe?  Alespoň šanci, že člověk jako já - vnitřně na prach spálený - mu dá oporu a nabídne mu rámě, aby tíhu na jeho bedrech rozložil na dvě? Nebo si snad naivně myslí, že se vrátím?
S důvtipem se koukám zpátky, jak jsem věděla na jakou strunku zahrát, za jaký špagátek zatáhnout, aby přízeň byla moje. A teď? Stojím o to? Hledám vlastně něco, co mě bude naplňovat a dávat mi pocit sebejistoty a uklidnění? Je snad něco na světě, co nás může naplnit a nebo natolik uspokojit, aby jsme si konečně řekli Ano, tohle mě naplnilo a cítím se uspokojen?
Kraviny, píšu jen kraviny. Ptám se kusu papíru na odpovědi, na které sama neznám odpověď. Asi ani nikdy nebudu znát, jelikož se za nimi už nikdy neohlídnu. Je to strach a nebo jen sebezapření?
Zase si napsal. Odsekl si, když jsem byla milá. Sere se to a já to vím, jen ty sobecky uhýbáš a cukáš, protože víš, že už nic nezmůžeš. Práce je v kelu, nesnášíš jí, protože ti brání v seberealizaci. Utíkáš za hranice, aby si navštívil svojí rodinu a horlivě mi posíláš svoje fotky a píšeš jak ti chybím. Už se jen směju, protože ti nevěřím ani slovo.

Je to tím, že ti tvoje holka drží tvoje koule pevně v ruce nebo si opravdu tolik vyměknul? Nebyl si ani schopen říct, že slečnu máš. Chtěl si mi jí zapřít, ale já chytrá holka jsem měla štěstí a na Valentýna jsem tě viděla s tvojí holkou, jak se horlivě smějete spolu a zamilovaně si vyďobáváte mozky. Měla jsem tě tedy za většího frajírka, co alespoň ví, kam hlavu složit. Ale ty ani nevíš, kam toho ptáka strčit. STOP! Moc vína, moc mluvení. Konec srandy. Že miluješ, i nenávidíš. Že cítíš, ale zároveň nechceš cítit.

Nacvičil sis mě, abych za tebou poslušně naklusala. Za záminkou kávy a kvalitní konverzaci sis ještě představil i jiné věci, které sám o sobě moc dobře chceš a potřebuješ. Nejen, že jsem vždycky přišla jako beránek, ale zároveň jsem vždycky věděla, že si nechceš jen povídat. Při tvém pohledu kaštanových očí jsem si připadala jako nahá. Jako nahá sedící na tvojí sedačce s hrnkem kávy v ruce.

A pak to přišlo. Tlačil si, nevěřil si, chtěl si. Odmlouvat nebylo potřeba, protože jsem tekla na tvojí sedačce už jen z té myšlenky škádlení. Nejen že si provokoval, choval se jako malej kluk a ukazoval, že s mladou žabkou se dá všechno, ale ukazoval si svůj nadhled, dominantnost a moudrost. I když, o moudrosti by se dalo polemizovat, stačilo málo a moudrost sklouzla někam pár centimetrů pod pupík, kam se nahrnula vlastně všechna krev. Ano, do tvého banánu. Doteď se usmívám a cukají mi koutky, když si na to vzpomenu.
Promin,už sem to nemohl vydržet. Promin. Snad poslední slova, které jsi řekl. Pak jen chlad, lži a smutek. Sám si věděl, jak tyhle rozehrané karty skončí. Měl si je dopředu moc dobře napočítané. Já vím.

21 April 2018

Odlupovácí lak na nehty? Top nebo trop?




Ahoj!
Dalším článkem na blogu bude recenze laku na nehty - z postovnezdarma.cz. Odkaz na produkt - ZDE


Rozhodla jsem se vybrat si lak na nehty, protože jsem chtěla vyzkoušet množství způsobů jak si s nimi vyhrát. Za prvé jsem vždy chtěla vyzkoušet gel laky, ale zároveň se na internetu rozšířila verze laku, která  mi přišla lákavá. Pokud Vás přestane lak bavit, jednoduše ho sloupnete.

Tato verze laku mi přišla zajímavá, protože často se mi stává, že mě lak přestane bavit a nebo se někde malinko odchlípne.
Od She jsem si zamilovala lak na nehty, který vypadal zlatě s třpytky. Když jsem na výběru viděla přesně tento lak, řekla jsem si, že ho musím mít!



Lak normálně naaplikujete na nehty a jemně strhnete, pokud Vás přestane bavit.
Já jsem se rozhodla pod samotný lak dát ještě "podkladový lak", protože při představě, že si budu strhávat lak z nehtu vidím představu, že sebou vezme i kus nehtu (mám slabé nehty a dost se mi dvojí). Musím říct, že to byla ta lepší varianta, protože při odlupování jsem opravdu vzala celou část laku - nikde se mi nenatrhl, odlepil se jako celek. Na fotce vidíte, že zbylo trochu laku na kraji nehtu, skoro až v nehtové kůžičce, což mi přišlo jako dobrý výkon - čekala jsem, že se lak roztrhá na více částí. Ještě abych dodala - laku jsem aplikovala jen jednu vrstvu, takže na nehtu byl podklad a samotný lak.



Jediné co mi přišlo hodně nepříjemné bylo to, že mi lak na nehtech vydržel necelých pár hodin. Za mě je to věc, kterou asi nepotřebuji a trochu mě zklamala. Pokud děláte nějaké normální činnosti jako úklid, mytí nádobí a podobně, je hoooodně pravděpodobné, že vám také lak vydrží chvilku. Já jsem si nehty nalakovala na jednu akci v hospodě, kde jsem byla za barem.  Během několika hodin jsem měla nehty odloupané, což mě zarazilo, protože to nevypadalo zrovna vzhledně.

Je pravda, že mě laky na nehty dlouho nevydrží, bohužel. Maximálně den, takže pokud bych měla čekat něco více od tohoto, tak rozhodně jsem to nedostala. Ale jinak na vyblbnutí ok.

Můj verdikt zní asi takto. Za mě tento lak ne. V případě, pokud by ste aplikovali další vrstvu na tento lak, už by neměl stoprocentní vlastnost toho, že si ho můžete sloupnout kdykoli. Pokud chcete lak vytáhnout jen na nějakou událost, asi bych v tom neviděla problém - například na večer do divadla, na zábavu. Ale pokud očekáváte, že vydrží několik dnů, tak ne.


11 March 2018

Liary - First part

Související obrázek
(zdroj Google)

Ahoj,
zase ti píšu, já vím!  Jsem zoufalá? Ano! Ne, nejsem! Jsem hrdá na to, kdo jsem, i když ne všechny cesty byly správně zvolené.
Jsem zklamaná! A proč? No hádej! Hlupáku nebo spíš hlupačko?!

Sedím u počítače a prohlížím si fotky, co jsi mi poslal. Říkal si, že jsem nejlepší. Nejlepší milenka, kterou si měl. Byla jsem tak hloupá a naivní, že jsem ti věřila fakt, že budeme spolu dlouho.
Neuvědomila jsem si, jak moc jsi si mě obmotal okolo prstu a viděl si, jak sama přicházím k myšlence, že spolu budeme. Až jsem se zamilovala. Hluboce a hořce.

Věděla jsem, že si JINÝ. Ne výjimečný, ale že jsi svůj. Poslouchala jsem na slovo, byla jsem zamilovaná? Nebo jen závislá? Zvykla jsem si na to, mít po bohu skvěle vypadajícího mladého muže. Snědší pleti, kterou zajišťovalo solárium. Pěkně stavěný a to hlavně díky fitku. Jojo, měl si dokonalý život. Život ideálního muže.

Jednou do týdne, když to vyšlo, zajel sis užít něhu a zároveň tvrdou a nespoutanou vášeň spojenou se sexem. Po zbytku týdne jsi pracoval tvrdě, užíval si fitka a popřípadě jsi si užil sauny. Jak ty jsi měl zajištěný život! Ideál! Jen já hloupá jsem věřila, že jsem tvojí součástí. Bohužel jsem byla, ale jen postelová část.

Nebudu ti asi říkat, že jsi měl pravdu a že náš rozchod, díky mě, protože jsem se zamilovala byl správný, ale dokonce jsem si uvědomila, že mi je bez tebe líp. Myslím na tebe, ne že ne, ale přeci jen cítím mírný klid v duši. Cítím se volnější, dřív než kdy předtím. Proč jsem ale napsala tenhle zápis?
Protože si hlupák a hlupákem zůstaneš! Vyměnil si svojí dokonalou milenku, která hltala tvoje nesmysly, dělala co si chtěl a byla schopná odvázat se a vyjít naproti dobrodružství!

Proč si udělal tak hloupou chybu, když teď klečíš u mých nohou a až teď si uvědomuješ o co si přišel. Přišel si o svou milenku a vyměnil si jí za jinou, jak říkáš sám - za horší. Chceš se vrátit zpátky, ale asi ti uniklo, že vzplanutí po našich milostných hrátkách vyhaslo a já už nadále nebudu trpět tvou ironickou péči a lásku. Byla to vlastně někdy láska?

Měl si mě někdy opravdu rád? Byla v tvém srdci alespoň špetku láska? Nebo si maloval to prostřelené srdce po našem skotačení v autě na sklo jen tak? Bylo to pro to, že si věděl, že ho chci vidět? Nebo si mě chtěl zavést do milostného ráje, abych ti odkývala všechny ty věci, které jsi si přál? Byla jsem někdy ženou, kterou by jsi chtěl mít po svém boku?

Asi ano, když jsi se zpět vrátil s tím, že ti chybím a často na mě vzpomínáš. Byla jsem to nejlepší, co si kdy mohl mít. To si pamatuj! V sexu přebornice, kterou sis pokaždé vychutnával až do konce. Po boku jsem byla SLEČNA DOKONALÁ, která ti upekla medovník k tvým narozeninám. Ani si nečekal, že budu tak štědrá a že se o tebe tak budu starat, nebo ano?

Bral si mě jako použitou ponožku, kterou si použil a po náročném dni hodil do koše s tvými dalšími použitými milenkami? Nebo jsem tam byla první odhozená, abych věděla, že tady vítr nepovane? A byla jsem názorným příkladem, že takhle se to nemá?

Asi máš pravdu, jsem unavená, opilá a ty mě prosíš, ne na přímo, ale prosíš o cestu zpět. Asi ti nedokáži říct ano, ale ani ne. Zklamal si mě, ale pro tvoje kaštanové oči je jednoduché změnit směr. Nebudu už nic říkal, slov je moc a víry v tebe už málo. Snad dokážeš žít s tím, že někdo tě MOHL MILOVAT, jen ty si se neřídil srdcem. Co o to víc bolí, když mi přiznáš, že srdce je pro mě, ale hlava všechno dokonale popře, aby ses neřítil do záhuby. Promiň, ale už nedokážu dělat, že nic.

Měj se hezky, Ty i tvá nová milenka. Jediné co ti slíbím, že až se budeš milovat s ní, budeš si představovat mě. Tvá milenka ♥

28 February 2018

Nejen jedna láska..

Ahoj! :)
Omlouvám se všem za to, že jsem poslední dobou neměla moc času, abych se věnovala blogu, ale změní se to! Doufám!

Když už jsem v tom psaní, rozhodla jsem se odpoledne sesmolit myšlenku. Docela jsem se u ní rozzuřila, když jsem si uvědomila, kolik idiotů po našem světě chodí.
 Je asi normální, že lidé si pořizují děti a poté je odsunou, ale i zvířata? Bezbranné tvorečky, co nemohou říct ani "Prosím, ne?". Stejně jako to miminko, které svýma velkýma očima kouká na svojí matku, která jej vkládá do BabyBoxu?



No, začneme od začátku. Není to tak dávno, co jsem se bavila s pár lidmi. Uvědomila jsem si, že i když jsou to moji docela blízcí lidé, že si v tomto názoru naprosto nerozumíme. Zvířata. Pořídit si a odložit. Člověk není schopen převzít na sebe určitou zodpovědnost. Uvědomit si, že pořízení si zvířátka není jen sranda, ale i starost. Je to pár měsíců zpět, co jsem slyšela, že někdo odložil zvíře, protože smrdělo - jasně, když mu nedostatečně čistíš klec, cpeš ho bůh ví čím, tak bude smrdět.

Zkus si chodit na záchod do kouta celý měsíc a uvidíš, jaký odér bude v tvém pokoji. Rodiče tě možná vydědí a vystěhujou! A jestli ne, já bych to udělala! Nechápu tu nelidskost.
Ano, sama přiznávám, že jsem zvíře musela vložit do cizích rukou, protože jsme se nesnášeli. Nebo spíš ona mě. Ale ano, našla jsem jí nový domov, protože jsem to s ní myslela dobře. Snažila jsem se, i když jsem věděla, že tu vždy bude poslední řešení. VŽDY. Ale nevzdávala jsem to! Má se teď lépe než u mě, myslím si. Má veškerou péči, kterou bych jí nemohla dát, protože po mě vyjížděla, vrčela a měla tendenci kousat. Ale u nového majitele? Docela pohádka, doufejme.

Nesnesu tu těžkou neochotu uvědomit si, že je to zvíře, ne věc. Spoustu lidí vídám, kteří tvrdí, že zvíře nemá názor a jen my rozhodujeme o jejich osudu. Dá se říct že ano, ale proč jen o tom nejhorším? Nebylo by lepší zamyslet se předtím, jestli opravdu dokážu dělat všechno pro to, aby zvíře i já jsme byli spokojení?

Přišla jsem totiž dnes domů a viděla jsem zoufalá očka, která na mě mrkala.
"Hani, ty ses vrátila!"
Nikdy jsem neměla se svým králíkem tak dobrý vztah jako teď, kdy se vídáme téměř minimálně, protože jezdím na týden pryč. O víkendech se vracím. Vlastně jsem si uvědomila, že ten malý tvoreček vlastně čeká, až se zase vrátím a že si taky sám uvědomil, že mu chybím. Je neuvěřitelné, jak stačí málo k tomu, aby člověk pochopil zvíře, jen mu musí řádně naslouchat.

Tímhle článkem jsem vlastně chtěla primárně ukázat na to, že spousta lidí daruje svoje kamarády, protože se něco stalo - alergie (ta se dá omluvit, ale někdy to je jen výmluva), nedostatek času,..
Někteří lidé by dali nevím co za to, aby si mohli pořídit nějaké zvířátko, ale nemohou a ti co mohou je obvykle dávají pryč. Jsem z toho v rozpacích. Nevím proč se tohle děje.

Jen když prolítneme bazoš, sbazar a podobně, najdeme desítky inzerátů na darování zvířat. Mrzí mě, že lidé odhazují zvířata jako kdyby nebyla živá. Ale bohužel svět tak nějak k tomu dospěl. Darujeme děti, krev, spermie, zvířata. Možná bych se ani nedivila, kdyby začalo být trendy posílat lidi nebo dokonce darovat. V dnešní době mě už nikdy nic nepřekvapí.


Závěrem jsem chtěla jen říct, že mě mrzí to, jak se lidé chovají ke zvířátkům, co všechno musí vytrpět a jaké situace mohou pak vzniknout. Zvykat si na nového pána není jednoduché, ale ne nemožné. Než si zvířátko pořídíte, prosím, rozmyslete si, jestli opravdu stojíte nohama na zemi a jste schopni se o zvířátko postarat.

S láskou
Vaše Lady Moore