05 May 2018

Liary - Fourth part - Horror story

Výsledek obrázku pro angry


Seznámila jsem se se Slovákem (ani už nevím, kde jsem ho vzala). Milý kluk. Rozhodl se, že pro mě přijede a uděláme si výlet - k němu domů. Ovšem já hloupá, jsem myslela a podle toho jaké místo napsal, jsem pochopila, že bydlí někde u Hradce - což jste pochopili, že byla lež!

Popravdě si nepamatuji ani značku auta, ale něco mi říká, že to byl bavorák - nemám paměť na to, kdo jaké auto vlastní. Cesta byla dlouhá. Směr Brno. Říkala jsem si, že je to asi ok, že to tak mělo být a pak někde sjedeme a pojedeme směr Hradec (sice divně, ale pojedeme). Hovňous. Slovenská republika.Sice je to bratrská republika, ale ne naše! Čelist mi spadla do klína a já nevěděla co dělat. Byla jsem v šoku. Bez jakékoli zprávy někomu ve svém okolí jsem zmizela za hranice ČESKA. No co, když už jsem tady, tak si to přeci náležitě užiju!

Bydlel sám, takže bylo příjemné, že jsme asi někdy okolo 7/8 večer přijeli, že jsem se nemusela seznamovat s jeho rodinou. Jediný, s kým jsem se seznámila byl jeho pejsek. Snažil se být milý. Nabídl mi jídlo, pití. Cítila jsem se v pohodě, uvolněně. Nechtěla jsem s ním spát, i on to věděl. Co se ovšem nestalo. To by si člověk nevymyslel ani v nejhorším možným stavu. Zrudla jsem a hluboko v prdeli se viděla.

Po filmu, který jsem si užila jsem poprosila mého slovenského kamaráda, aby mě hodil do Brna, odkud pojedu domů. Nenamítal nic, řekl, že je to ok a vyhodí mě tam. Mezitím jsem  si domluvila mezistopku u kamaráda v Brně, u kterého jsem přespala do dalšího dne a potom jela domů. Samozřejmě jsem neměla zabaleno nic sebou, jen to, co jsem měla na sobě a pár nezbytností, co jsem měla na cestu. Začala jsem si balit věci, které jsem měla rozházené po gauči  - ne, sex nebyl.

Seděla jsem na gauči a slyšela, že někdo zvoní. Abych nevypisovala neustále nějakým způsobem mladíka, pojmenujeme ho Adam. Adam otevřel dveře, slyšela jsem jak se zvýšený hlas roztříštil o zdi chodby a silnou ránu zaklapnutí dveří. Když jsem se zeptala, kdo to byl, řekl mi, jen že to byla jedna teta.

Asi mi v tu chvíli nijak nedošlo, že to nebyla JEHO TETA, ale nějaká slečna, která se snažila dostat do bytu. Několik minut byl slyšet zvonek v kuse. Pomalu jsem byla sbalená a připravená k odchodu. Když Adam otevřel dveře, protože zvonek neustal, mladá, asi dvaceti pěti letá slečna, vběhla dovnitř. Když uviděla mě, začala křičet, co si to dovoluju, jestli jsem s Adamem spala a že to nemyslíme vážně. Popravdě jsem čuměla víc na to, co se teď děje. Asi jsem se zarazila a chvilku snažila najít dech.

Když jsem se konečně dostala do stavu, kdy jsem se mohla nadechnout, odsekla jsem jen tak, že nic nebylo. Ovšem slečna, dejme tomu Adéla, měla jiný názor. Volala bratrovi (asi bratříčkova holčička) a začala nahlas křičet "No, hele on mi ty klíče nechce dát. Já sem mu říkala, že auto potřebujeme, ale on tady má nějakou holku. Jo! Nějakou holku tady má! Nějakou kurvu. A nechce mi dát klíče od auta!" chvilku si ještě povídala s bratrem a pak pověsila.
Sebrala klíče od auta a začala pohádka. Křičela jako kdyby jí trhali na kusy. Stála jsem zamražená do podlahy a sledovala Adélky výstup.
"Auto je moje, takže nikam nejedete. Pro mě přijede bratr, auto si beru. Auto není tvoje, takže je mi jedno, co budeš dělat."
 V tu chvíli jsem opařená zjistila, že auto, které měl Adam, je moje jediná cesta, jak se dostat zpět do ČESKA. Probudila jsem se z šoku a začala arogantním, ale lehce vystrašeným hlasem argumentovat.
"Potřebuju do Brna, pak se klidně sežerte, já potřebuju do Brna!!"
S hořkým úsměvem mi Adéla odpověděla. "To pro tebe někdo nemůže dojet?Já Vám auto rozhodně nepůjčím, takže je mi jedno, jak se dostaneš do Brna. Auto je moje, ne Adama!"
Krev se ve mě vařila a strach, že zůstanu někde za hranicemi se ve mně klopil. "Ne, já potřebuju do Brna, je mi jedno, jestli auto je tvoje, já chci do Brna!!"
"Promiň, za chvilku s bratrem odjedeme, takže auto rozhodně nebudeš mít."
Stála jsem opařená a koukala na Adama. Adam jen přihlížel na to, jak se hádáme s jeho (ex?) přítelkyní. Po chvilce asi polapil dech a chytl Adélu. Ta vběhla do obýváku a začala křičet. Mačkala klíče v ruce a říkala že je nepustí. Stála jsem v malé kuchyňce sama. Úplně zničená. Výlet mě stál tolik, zůstanu na Slovensku. Neměla jsem ani peníze sebou, protože jsem počítala, že nepůjdeme nikam. (Ano, měla jsem asi dvě stovky u sebe, ale to bylo asi max, co jsem u sebe měla.)

"Já si vezmu věci, který tady mám a jedu pryč. Bratr mi pro ně za chvilku přijde.Takže auto ti nedám. Ne, ne, neeeeeeeeeee." Ozval se křik, který mě zarazil. Už jí mučí? Neměla jsem ani chuť, koukat se, co se děje vedle.
Adam vyběhl z pokoje. Tlačil Adélu z bytu, nedala se a zapírala se. Sebrala jsem si věci a byla připravená k odchodu.
"Takže mě nikdo nevezme do Brna?!" už docela zoufale, ale stejně se špetkou naděje.
Adam mě chytl za ruku, vzal klíčky od bytu a šli jsme pryč. Nepochopila jsem to. Vyšli jsme z bytu. Viděli, jak Adéla chodí po pokoji a volá celá rozhořčená mnou.

Už jsem neměla sílu a chtěla jsem, abych byla v Brně, už v tom Brně!! Adam odemkl auto. Řekl mi, že si vzal druhé klíčky a odjeli jsme. Celou cestu do Brna mi zkoušel dávat návrhy. Byla jsem v šoku z toho, že na mě vyběhla očividně jeho stálá přítelkyně, o které jsem neměla ani ponětí, mu nestačilo. Vyprávěl mi příběh o tom, jak jí auto zaplatil, ukazoval doklady od auta, že je psané na něj. Oficiálně je to jeho, jenom ona ho dostala a splácí mu ho. Nevěděla jsem čemu věřit, ale byla jsem natolik unavená, že kdyby mi ukázal hovno na sedačce, rozesmála bych se hystericky.

Když pochopil, že další schůzka neproběhne, vzdal se veškeré snahy a pak už jen zjišťoval kdo jsem. V Brně jsem vystoupila (dojeli jsme asi v 11 večer) a šla se ubytovat ke kamarádovi.
Ani ne dva dny potom mi začala slečna psát. Vypisovala mi na Facebooku jestli jsme spolu s Adamem spali. Byla jsem už unavená z těch jejích otázek, že jsem odpovídala podle pravdy. Když mi po desáté napsala jestli jsme spolu spali, začala jsem lhát. Chtěla to slyšet. Otočila jsem to proti ní.

Nejen, že jsem napsala, že ano, ale že to bylo super a skončili jsme chvilku předtím než přišla. Na nějakou dobu dala pokoj. Ovšem, to nebyl konec. Začala mě po asi pár dnech odmlky zase obtěžovat. Byla jsem už dost unavená tím, co mi píše, že jsem chtěla dát blok. Ovšem když jsem dala blok, udělala si nový účet a psala dál.
Nakonec jsme si spolu zavolali po telefonu. Řekla jsem jí pravdu, že jsem s Adamem nespala a že už o nich od téhle doby nechci slyšet. Během hovoru jsem si vyslechla i to, jak si děsně vylévala srdíčko ohledně Adama. Fakt mě to nezajímalo, ale chtěla jsem bejt milá, takže jsem dělala děsně zaujatou. Poradila jsem jí, ať se na Adama vykašle a mě dá pokoj. Nakonec to udělala. Minimálně to, že mě přestala psát. Už nikdy nechci zažít to, co jsem zažila tehdy.

No comments:

Post a Comment