Maturitní ples 2017!

Ahoj,
obvykle tohle nedělám a asi bych tohle ani neudělala normálně...ale rozhodla jsem se napsat článek a nešlo mi na mysl o čem. Tak jsem přemýšlela co napsat. Maturitní ples.

Bude to jen krátké povídání, protože rozepisovat se o celém plese + přípravě? To by byla katastrofa!:D

Třeba se o tom rozpovídám jindy. Musím říct, že podle toho, jak jsme se hádali, málem se zabili, druhého prokleli, zapíchali stokrát druhým oči, po tom všem se ten ples povedl. A byl báječný!

Je pravda, že výzdoba, která nám všem trvala hodně dlouhou dobu byla během několika hodin, možná minut, pryč, protože kamarádi spolužáka začali dost brutálním způsobem krást balonky a propíchavat je. Myslela sem, že propíchnu brzy je, protože nás málem asi deset opadlo při nafukování tisícovky balonků.

I když jsem šla v ten den ke kadeřnici a než jsem přešla město, měla jsem účes dole, byla jsem šťastná. Tedy, v tu chvilku jsem zuřila. Všechny spolužačky měly nádherné vlasy, líčení a já? Vlasy rozpadlé, šaty špatně ušité (popletli jsme mašličku), no, stálo to za to. Chvilková zlost se ve mě rozpustila jako mráčky na nebi a já si užila večer po svém.

Děsně rychle mi utekla ta báječná léta, které jsem strávila chozením čtyři roku do jednoho ústavu. Byl tu ples. Závěrečný večer před tím než zkouška z dospělosti vypukne. Popravdě, dodnes mi nepřijde, že to byl můj ples, ani že to byla moje třída. Ples jsem protančila celý se sestrou, parket byl náš! A ještě se spolužákem, kterého jsem chytla v šatně, protože jsem měla děsnou chuť tancovat s nějakým spolužákem.

Už předtančením a nástupem na hudbu Adiemus jsem byla jasná. Když jsme čekali na znamení nástupu, klepaly se mi nohy, ruce, celá jsem byla vyděšená. Uklidnění mi nepomáhalo. Stovky očí při nástupu hledělo jen na nás. To, že jsem vždy stávala za páskou a říkala si: "Až jednou budu tam, až jednou..!" A teď to bylo tady.

Štěstí, stesk, zlost, pýcha. Všechny pocity se ve mě střídaly a hlavně nervozita. Něco nezvorat, nešlápnout si na šaty, nezačít o dobu dřív nebo dýl, děs. Naštěstí jsem měla dobrého partnera, který mě vedl, takže to zvorání nebylo na místě, i když na blízku ano! :D

Nástup a šerpování bylo už samo o sobě klidné. Ačkoli stání skoro hodinu a čekání, než zvolají vaše jméno bylo nekonečné. Nohy křičely, ale přes ten hluk nebyly ani slyšet. Když jsem se konečně se šerpou a skleničkou, celá vyklepaná došoupala na konec řady, věděla jsem, že už je hlavní za mnou.

Pak už jen zbývalo užít si zbytek večera, uvolnit se a nasát energii, která nás povede až k maturitě.

Líbilo se mi, že jsme měli hodně času na trávení chvilky s rodinou i kamarády a navíc výbornou kapelu, která nenechala hosty dlouho na holičkách, hrála výborně a myslím, že si všichni hudbu užívali.

PS: Ne, nejsme partneři :D :) ↓

Půlnoční překvapení byl ale trochu oříšek. Půlka z nás už měla něco v nožce a přeci jen to nebylo úplně parádní. Každý měl svoje scénky. Nakonec náš prvotní plán s televizí nevyšel a zbyly jen holé scénky. Na poslední chvíli jsme si zkoušeli s Gábinkou sestavu, ale protože jsme neměli hudbu u sebe (a nevěděli, jak nám jí spolužačka sestříhala) museli jsme improvizovat. A taky to tak vypadalo. Mě to v tu chvilku bylo absolutně jedno, protože Kozlík  (pivo a nejen jedno 3:) ) v mém těle probudil ďábla. Jediné, na co jsem myslela byl konec.

Zdárně nám vyšlo i poslední představení, které jsme opakovali ještě jednou a napotřetí už společně s hosty. Byl to pěkný závěr večera a myslím si, že se rozhodně lépe nemohl ani povést. 

Video na půlnoční překvapení najdete ZDE

Video na celý záznam z plesu najdete ZDE

I když si tohle nikdo (doufám :D) ze spolužáků nepřečte, mám VÁS ráda, ať prudíte, ať nemáte náladu nebo ať jste úplní andílci. Čtyři roky s vámi mě bavily, líbily se mi a jsem ráda, že jsem je mohla prožít zrovna s vámi, na stavebce. Děkuji! <3